Typy domácí dialýzy

1. CAPD, z anglického Continuous Ambulatory Peritoneal Dialysis, česky kontinuální ambulantní peritoneální dialýza.

Kontinuální znamená, že dialýza (přestup látek z krve do roztoku) probíhá nepřetržitě, nikoliv že je pacient k dialýze stále připojen. Při CAPD se výměny dialyzačního roztoku provádějí ručně, to znamená pouze s pomocí hadiček a vaků s roztokem (nepoužívá se žádný přístroj).

Vytékání roztoku a jeho napouštění do břicha je umožněno díky gravitaci. Výměny probíhají nejčastěji 4 krát denně, jedna výměna trvá i s přípravou přibližně 30 minut. Kromě samotného připojení pacienta k hadičkám s vaky si pak nemocný během zmíněných 30 minut může číst, sledovat televizi, hovořit s rodinou atd. S roztokem v břiše může pacient mezi výměnami vykonávat většinu běžných činností, včetně práce a sportu.

Výměny se dělají v domácím prostředí, v prostoru k tomu vyhrazeném, např. stolek v čisté klidné místnosti (ložnice), ale pacienti výměny zvládnou i v autě, práci či hotelu.


2. Druhou možností je takzvaná automatizovaná peritoneální dialýza (zkratka APD, z anglického Automated Peritoneal Dialysis)

Při tomto druhu dialýzy je roztok v břišní dutině vyměňován pomocí jednoduchého přístroje, zvaného cycler.

Dialýza probíhá obvykle osm hodin, přes noc, tedy v době, kdy nemocný spí. Za tu dobu proběhne několik úplných výměn podle rozpisu dialýzy naprogramovaného v přístroji. Ráno se všechen roztok z poslední výměny z břicha vypustí, nebo u některých pacientů se napouští určitý objem i na den. 
To znamená, že dialýza díky roztoku v břiše dále probíhá, ale nemocný má většinou od dialýzy úplné „volno“ – může pracovat, udržovat sociální kontakty jako před léčbou, děti nemají omezenou docházku do školy, lze i sportovat bez nutnosti provádění výměn dialyzačního roztoku, jen někteří pacienti potřebují 1 doplňující ruční výměnu během dne.

Obě metody – ruční a automatizovanou dialýzu – může nemocný volně střídat – systém napojení je totožný, přes stejný katétr. Přesný počet výměn, typ roztoku a dobu doporučeného setrvání v břišní dutině určuje lékař. Volbu mezi CAPD a APD ovlivňuje nejen přání pacienta, ale i vlastnosti pobřišnice jako membrány, zejména její propustnost, která se během doby na dialýze může měnit. Odstraňování nadbytečných tekutin lze ovlivnit zvoleným typem dialyzačního roztoku – některé roztoky mají větší schopnost nasávat do sebe více tekutin.

Věk populace se však zvyšuje a spolu s tím vzrůstá i počet nemocných, kteří jsou nějakým způsobem handicapováni a nemohou si peritoneální dialýzu provádět sami či není možné, aby jim rodina pomohla. Ani pro tyto pacienty nemusí být peritoneální dialýza nedostupná. Nefrologická sekce České asociace sester proto vypracovala návrh, jehož cílem bylo umožnit provádění peritoneální dialýzy sestrou v prostředí nemocného a současně umožnit vykázat takto poskytnutou péči pojišťovně. Tento návrh vstoupil v platnost 1. ledna 2010 a podle něj mohou nefrologické sestry, všeobecné sestry, sestry v sociálních službách a v domácí péči pacientům při provádění peritoneální dialýzy (i několikrát denně v případě CAPD) poskytovat odbornou pomoc. Aby sestry těchto specializací mohly provádět tyto služby a vykazovat je pojišťovně, musí absolvovat předepsaný certifikovaný kurz, který je v současné době akreditován MZČR ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Více informací na http://www.vfn.cz/odborna-verejnost/vzdelavani/